Peru Děti Inků

Pokud se zajímáte o jihoamerické starověké civilizace, jako jsou Aztékové, Mayové nebo třeba Inkové, tak si můžete zakoupit nebo vypůjčit z knihovny poměrně veliké množství různých knižních titulů, které se tímto zabývají. Jednou takovou knihou je pak například kniha s názvem Peru – Děti Inků.

Tuto knihu má na svědomí spisovatelka Olga Vilímková, který se již celou řádku let zabývá těmtio jihoamerickými starověkými civilizacemi. Paní Vilímková navštěvuje tyto země poměrně pravidelně a dokonce žila jeden celý rok v místní osadě tamních indiánů. Bydlela zde v jedné indiánské rodince a pracovala zde jako učitelka ve státní školičce.

Všechny příběhy a věcí, které naleznete v knize Peru – Děti Inků, jsou zaznamenané opravdu poutavě a vlastně tak, jak je slyšela sama paní Vilímková. Dozvíte se zde teda například něco o dětech z vesnice Pucamarca, kde rok žila, dále s indiány z kraje Paucartambo, s indiány z oblasti Kordilér a podíváte se také do spousty jiných, velice zajímavýchmíst.

V současné době si můžete paní Vilímkovou poslechnout například na přednáškách VŠE v Praze. Pracuje také jako průvodkyně po zemích Jižní a Latinské Ameriky.

Historie Inků

Inkové byly starobylým národem, který sídlil v Jižní Americe. Celé uskupení obyvatelstva a území se nazývalo Incká říše. Pokud bychom měli tento útvar nějak vymezit tak by se jednalo o dnešní státy Ekvádor, Kolumbie, Bolívie, Peru, Argentina a Chile.

Území měli Inkové tedy opravdu obrovské. Pokud jde o počet obyvatel, tak v roce 1527 čítala Incká říše zhruba dvacet milionů lidí. Na začátku Incké říše se Inkové soustředili pouze kolem město Cuzco, kterému se přezdívá Pupek světa. Postupem času však začali Inčtí panovníci zabírat další území a pomalu se rozšiřovat. Toto rozšiřování Inků se znelíbilo dalšímu národu, Chankům.

Tito proto vytáhli proti malé Incké říši do boje. Inkové byli tenkrát velice slabí, téměř bez armády, proto byli téměř dobyti. Tehdejší panovník boj vzdal a utekl z paláce. Vlády se hned nato chopil jeden z jeho synů, který se jal ihned dojednávání spojenectví s dalšími okolními kmeny.

S těmito sestavil armádu a Chanky porazili. Kámenem úrazy byl pro Inky příchod Španělů do Jižní Ameriky. Ti sem dovlekli různé nemoci z Evropy, kterým podlehlo opravdu veliké procento Inků.

Říše Aztéků

Aztécká říše byla významným státním útvarem, který obýval Ameriku před španělským mořeplavcem Kolumbem. Aztécká říše se jako celek rozkládala na takzvaném “mezoamerickém” území, což je vlastně dnešní Mexiko. Během vlády Aztéků vzniklo opravdu veliké množství různých pamětihodností, jako například množství měst a tak podobně.

Veliké množství těchto měst se také dochovalo do dnešních dnů, i když třeba jenom části, jako třeba různé nádherné pyramidy, chrámy a tak podobně. Veliká většina těchto věcí je však skryta v džungli. Pokud jde o zánik celé říše, tak zanikla především díky španělskému mořeplavci a dobyvateli Hernandovi Cortézovi.

Aztékové totiž v prvé řadě doplatili na svoji víru a velikou důvěřivost. Jejich hlavním bohem byl takzvaný Opeřený had, který byl vyobrazován jako bílý muž s bílými vousy. Přibližně takto vypadal i Cortés, kterého Aztékové považovali za boha, na jehož příchod tak dlouho čekali. Cortés a Španělé obecně však prahli pouze po zlatu, kterými Aztékové oplývali. Se zlatem si zdobili opravdu všechno. Domy, oblečení a tak podobně. Cortés se je proto rozhodlo vyhladit, i když měl k dispozici pouze několik set vojáků, zatímco Aztékové měli deseti tisícová vojska.

Díky tomu, že jim Aztékové důvěřovali, padli poměrně snadno. Hernando Cortés je pak po porážce ještě popravoval a mučil, neboť se domníval, že stihli ukrýt zbytek svého zlata na nějaké tajné místo.

Symboly Inků Mayů a Aztéků

Incká, Mayská a samozřejmě také Aztécká kultura je kompletně protkána různou symbolikou a znaky. V přeneseném slova smyslu bych se dnes mohli bavit například o kruzích v obilí, které by měli mít něco společného například s právě mayskou kulturu.

Pokud byste se chtěli dozvědět něco o více o symbolech těchto starodávných národů, tak samozřejmě existuje spousta zajímavých knížek a další literatury, která se touto problematikou zabývá. Jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších knih je například kniha Symboly Inků, Májů a Aztéků - Symbolika zmizelých národů od spisovatele Owuse Heikeho. Jedná se o knížku, která vyšla roku 2004, přičemž má celkově 274 stran.

Všechny tři tyto starobylé civilizace, které osídlovaly Jižní a Střední Ameriku, se vyvíjely jako samostatné národy a okolní, technicky vyspělejší svět na ně neměl žádný vliv. Záměrně podotýkám, že technicky vyspělejší svět.

Pokud jde totiž o inteligenci a znalosti, tak si málokdo z té doby mohl zavdávat s těmito starobylými civilizacemi. V knize najdete veliké množství zajímavého textu, ale také veliké množství krásně ilustrovaných symbolů, které mapují legendy, obyčeje, historii, náboženství, dovednosti a spoustu dalších věcí.

Poklad Aztéků

Poklad Aztéků je dobrodružným westernovým filmem, který byl natočen roku 1965 německým režisérem Robertem Siodmakem. O hudbu k tomuto filmu se pak postaral rakouský hudební skladatel a komponista Erwin Halletz. Film je zasazen do sedmdesátých let dvacátého století, kde proti sobě stojí dvě veliké mocnosti.

Na jedné straně stojí rakouský arcivévoda Maxmilián, který je Napoleonem Třetím prohlášen mexickým císařem. Na druhé straně pak stojí právoplatně zvolený prezident Benito Juaréz, který je potomkem legendárních Aztéků. Na začátku to vypadá, že Juaréz má celou bitvu předem prohranou, neboť bojovníkům za svobodu Mexičanů chybí vybavení zbraně s všechny další vymoženosti.

Proto vyšle Juaréz posla do Spojených států amerických, aby tam vyhledal pomoc u prezidenta Lincolna. Ten je ochotný pomoci, ale až poté, co se ve vlastní zemi vypořádá s právě probíhající občanskou válkou.

Maxmilián se také později dozvídá, že Juaréz pátrá po bájném legendárním pokladu Aztéků, čemu chce samozřejmě předejít a tak se po jeho stopách vydá taktéž. Začíná tedy boj s časem. Pokud se na film chcete podívat, tak si jej můžete najít na internetu ke sledování online.,

Aztécký kalendář

Aztécký kalendář je jednou z nejvýznamnějších věcí, která nám po Aztécích zůstala. Aztécký kalendář byl velice podobný kalendáři mayskému, přičemž stejně jako Mayové měli Aztékové dva typy kalendáře. První typ aztéckého kalendáře byl zvaný Tonalamatl, označovaný jako kniha dní, který měl celkově 260 dnů.

Dalším kalendářem byl takzvaný Xiuhpohualli, který byl zvaný také jako vzácný počet Tento kalendář měl pak klasicky 365 dnů. Tento vzácný kalendář byl rozdělen do devatenácti měsíců, přičemž celkově osmnáct měsíců  mělo dvacet dnů a poslední měsíc měl dnů pouze pět. Těchto posledních pět dní v roce se označovalo jako nemontemi, tedy dny neužitečné.

Tyto dny byly pokládány za celkově nešťastné a nedoporučovalo se v těchto dnech jakkoliv pracovat, neboť hrozilo veliké riziko úrazua tak podobně. Pokud bychom se měli podívat na příklady názvů jednotlivých dnů, tak by to byly například dny Cipactli, Calli, Ehecatl, tochtli, Ozomatli, Atl, Tecpatl, Coatl, Acatl, Ocelotl, Ollin a tak podobně. Dále se podíváme na názvy nějakých měsíců, kterými byly například Atlcahualo, Toxcatl, Xocohuetzi, Hueypachtli a tak podobně.

Aztécká říše

Aztécká říše byla významným státním útvarem z dob předkolumbovské Ameriky. Aztécká říše se rozkládala zhruba na území dnešního Mexika. Během vlády této aztécké říše se vybudovalo opravdu obrovské množství různých zajímavých měst, přičemž do dnešních dnů se jich zachovalo poměrně hodně, tedy alespoň nějaké části, jako například pyramidy, chrámy a tak podobně.

Většina z těchto památek je však částečně skryta většinou v džungli, kam se však za pomocí průvodce můžete dostat. Aztécká říše zanikla pod nájezdem španělského dobyvatele Hernanda Cortése.

Pokud jde o vznik celé aztécké říše, tak se datuje zhruba od roku 1428, kdy došlo ke spojení konfederace městských států, kterými byly Texcoca, Tenochtitlán a Tlacopán. Jedním z nejvýznamnějších panovníků aztécké říše byl Itzcóatl, který provedl množství administrativních reforem, zahájil vojenské výboje a docílil uspořádání náboženské hierarchie.

V tomto trendu pak pokračovali i jeho nástupci, přičemž v opravdu velkém měřítku pokračovala expanze aztécké říše na další území. Zhruba kolem začátku šestnáctého století však začaly probíhat veliké územní nepokoje a vnitřní rozbroje, které vedly k velkému oslabení celé říše. Tohoto pak využil dobyvatel Hernán Cortés při dobývání říše.

Aztécký bůh větru

Aztécky bůh větru je jedním z nejvýznamnějších aztéckých bohů. Aztécký bůh větrů, v mayském jazyce označovaný jako Quetzalcoatl, je vyobrazován jako bílý, vousatý opeřený had, přičemž na rozdíl od dalšího velikého množství ostatních bohů je Quetzalcoatl je považován za hodného a dobrého.

V roce 1519, kdy Španěl Cortés napadl Aztéky, tak byl považován aztéckým vůdcem Montezumou druhým právě za aztéckého boha větru, Opeřeného hada. Bylo to zejména z toho důvodu, že tak jako Opeřený had, byl také Cortés vousatý a měl bílou pleť.

Quetzalcoatl, neboli Opeřený had, byl původně aztéckým náčelníkem, přičemž z toho jména je pak odvozen tento aztécky bůh věru. Podle legendy pak právě Quetzalcoatl naučil své lidi, jak si připravit chutný nápoj Tchocoatl (což by v dnešním světě bylo asi klasické pravé kakao) a jak se má vlastně rostlina kakaovník šlechtit a pěstovat. Lidstvu dal také čokoládu a kakaové boby.

Jinak měl samozřejmě aztécký lid velikou spoustu dalších božstev, z nichž však jenom pár bylo hlavních. Opeřený had je považovaný ze jednoho ze čtyř tvůrců světa.

Aztécké slunce

Aztékové jsou národem, který měl opravdu veliké množství různých božstev. Božstvo se pak především odvíjelo od kalendáře, přičemž každý rok, měsíc nebo dokonce i den měl svého boha. Jedním z nejvýznamnějších bodů byl pak bůh slunce, kterého Aztékové nazývali Huitzilopochtli.

Říkali mu pak také například Modrý nebešťan, Kouzelník kolibřík nebo také Kouzelník, který zvrací světlo. Jedná se o hlavního boha kmene Aztéků. Legenda pak praví, že právě tento bůh vyzval Aztéky, aby putovali na jih, kde měli založit město Tenochtitlan, a to na místě kde měla být podle pověsti nalezena bílá žába pod bílou vrbou, dále v malé tůňce bílá ryba.

Poblíž měl také na kaktusu sedět orel, který zápasí s hadem. Tato legenda je do dnešních dnů zachována v kodexu zvaném Mendoza. Pokud bychom se měli podívat na příběh tohoto slunečního boha, tak se zrodil na hoře zvané Hadí hora, v mayském jazyku Coatepecu, kde musel zavraždit svou setru, která je označována za bohyni Měsíce, v mayském jazyce Coayolxauhqui. Dále také musel zahnat dvakrát čtyři sta nepřátelských bratrů severních a jižních hvězd.

Mayové a jejich kalendář

Mayský kalendář je historickým astronomickým kalendářem, který mapuje mayský kalendářní systém. Jedná se o nejpokročilejší kalendář ze všech obyvatelů domorodé Střední Ameriky. Kalendář Mayů je cyklický, přičemž se v něm opakuje určité množství cyklů.

Cykly jsou pak běžně spojovány s různými kosmickými událostmi nebo božstvem. Mayové byli opravdu vynikajícími pozorovateli hvězd a spojovali vlastně čas s různými úkazy a událostmi na hvězdné obloze. Jednalo se například o pravidelné pohyby Měsíce, Slunce, planet, dále o konjukce, sluneční zatmění a tak podobně. Málo kdo pak ví, že Mayové měli několik základních typů kalendáře.

Základním a hlavním kalendářem byl takzvaný Haab, který byl občanským kalendářem. Bylo to období 365 dnů, rozdělených do devatenácti měsíců. Osmnáct měsíců mělo po dvaceti dnech a poslední měsíc měl jenom pět dní. Dalším typem kalendáře byl takzvaný Tzolkin, který byl posvátným kalendářem.

Bylo to období celkově 260 dnů. Tento kalendář sloužil především k určování plánu obřadního života a k posuzování dne narození každého člověka. Třetím typem byl takzvaný Dlouhý počet, který jednoduše počítal dny “od mayského dne nula.”